Společnost oddaných

Dása A.Č. Bhaktivaibhava Svámí vysvětluje důležitost sdružování se s oddanými.

Rád bych trochu zdůraznil důležitost sdružování se s oddanými, protože se stává, že mladí oddaní mají tendenci si myslet, že vědomí Krišny se dá praktikovat o samotě. A po nějaké době rozvinou svoje vlastní pochopení, co je vědomí Krišny. Takto je velice obtížné udržet si inspiraci a nadšení, protože celé tajemství vědomí Krišny je záviset na společnosti oddaných a tímto způsobem získat Krišnovu přízeň. Protože, jak víme, není prostě možné obrátit se přímo na Krišnu, ačkoliv je to možná naše tendence. Chceme jít ke Krišnovi přímo. Někdy odkryjeme svoji mysl a hledáme Krišnu: "Kde je Krišna? Kde Ho můžu vidět? Proč Ho nemůžu vidět?" Není však možné přistoupit k Němu přímo. Samozřejmě, že se chceme stát vědomými Krišny, ale musíme zkrátka přijmout správný proces. Ve védské literatuře je mnoho veršů, které vyslovil Pán Šiva nebo samotný Pán Krišna nebo další velcí oddaní Krišny, které vysvětlují důležitost následování ve šlépějích oddaných Krišny, a nejít ke Krišnovi přímo.

Pán Krišna vyslovil jeden verš, kde vysvětluje: "Ten, kdo se prohlašuje za Mého oddaného, není Mým oddaným, ale ten, kdo se prohlašuje za oddaného Mého oddaného, je Můj oddaný." Takovou důležitost Krišna přikládá společnosti oddaných. Nejprve se musíme stát pěkným oddaným Krišnova oddaného a pak teprve získáme Krišnovu pozornost. Šríla Prabhupáda dával příklad významné osoby, která má psa. Když se chcete sblížit s tou důležitou osobou, jenom pohladíte psa té důležité osoby. A když to toho psa potěší a začne se vám otírat o nohy, poplácáme ho; potom ten důležitý člověk bude velmi rád. Okamžitě se zeptá, co si přejete, a pak můžete vyjevit svou mysl. Prabhupáda dává tento příklad, aby ilustroval správný proces, jak se přiblížit ke Krišnovi. Jsme-li nějak schopní potěšit oddaného Krišny, pak to Krišnu potěší. yasyaprasadan na gatih kuto 'pi - je-li potěšen zástupce Krišny, Krišna je potěšen. Musíme tedy následovat v této linii praktikování vědomí Krišny, musíme dychtit po tom, abychom dostali vedení od starších pokročilých oddaných, kteří mají zkušenosti a realizace ve vědomí Krišny. Existuje šest zásad pro sdružování se s oddanými. Měli bychom vyjevit svoji mysl a srdce, jindy někdo vyjevuje mysl nám, měli bychom dávat dárky oddaným a pomáhat jim, ostatní dávají dárky nám, pomáhají nám. Tímto způsobem existuje šest zásad láskyplných výměn mezi oddanými, a pokud je následujeme, uděláme pěkný pokrok ve vědomí Kršny.

Teď vám přečtu několik citátů z dopisů Šríly Prabhupády: "Společnost odaných je jediná útěcha naší existence." Toto je citát z dopisu, který Šríla Prabhupáda napsal v roce 1968. Sklon k samotářství je druhem reakce za naše předchozí materiální činnosti. Ale samotářství není pro začátečníka moc dobré. Mája (iluzorní energie) se neustále snaží nás napadnout a jakmile najde nějakou příležitost, snaží se uplatnit své jedovaté účinky. Individuální síla je ve vědomí Krišny velice důležitá a této individuální síly dosáhneme ve společnosti oddaných. A to je základ naší individuální síly. Není to známkou slabosti. Můžeme si myslet: "Proč bych se měl s někým stýkat, záviset tolik na druhých? Pak jsem slabý. Já chci být silný." Ale s tímto postojem nemůžeme bojovat proti máji. Mája je příliš silná. Dává se příklad stébla slámy. To je naše postavení v duchovním životě. Sami jsme velice slabí, i dítě může zlomit stéblo slámy. Ale umístěte to stéblo doprostřed velkého snopu slámy. Někdy v létě vidíte na venkově na poli velké snopy slámy. Vezměte jej a zkuste jej zlomit. Není to možné, je příliš velký. Stéblo slámy uprostřed je ochráněné. Není to nezbytně známka slabosti, je to praktické. My sami nemáme žádnou sílu bojovat proti iluzorní energii Krišny, ale když budeme neustále umístěni uprostřed společnosti oddaných, mája se nás prostě nemůže dotknout, nemůže zlomit naši důvěru v Krišnu. Není to zkrátka možné. Ačkoli někdy to může vypadat beznadějně. Nedávno jsem uváděl příklad s ptáky: Lovec chytil mnoho ptáků a hodil přes ně síť, takže to s nimi vypadalo beznadějně. Ale jeden pták byl inteligentní. "Dokud se snažíme individuálně uniknout, nemá to cenu. Ale když všichni zároveň společně vzlétneme, máme naději!" Tak to udělali, vzlétli všichni i se sítí na hlavách a byli zachráněni. To je tedy důležitost blízkého sdružování se. Za předpokladu, že my, individuální oddaní, následujeme správně proces, a nikoli, že někdo dělá tak a další onak. Pak zase nemůžeme ničeho dosáhnout. Když společně zpíváme, je to tak pěkné, blažené, praktické. Mája se nás nemůže dotknout. Scházíme se, zpíváme Hare Krišna. A doufám, že si v okamžiku, kdy zde sedíte a zpíváte s oddanými, nemyslíte: Proč nejsem teď v kině? Co tu vůbec dělám? Nemyslíte si to? Ale když kírtan přestane, jdete ven, sami - a pak už to není snadné. Musíte dělat tolik věcí, tolik věcí nás rozptyluje... Je to velice praktický bod.

Prapbupáda pokračuje: "Společnost oddaných je nejdůležitější prvek ve studování vědomí Krišny. Neustálá společnost a spolupráce s oddanými je prvotní a snadná metoda, jak se naučit našemu původnímu dobrému zvyku - vědomí Krišny." A to je důležitý bod. Musíme praktikovat vědomí Krišny tak dlouho (a samozřejmě neustále), dokud se nestane naším životním zvykem. Tolik lidí je navyklých dělat tolik věcí. Není to tak? Jedete autobusem nebo vlakem nebo letadlem a pozorujete, kolik lidí se kouše do rtů, pořád to dělají. Myslíte si: "Co mu je?", ale je to zlozvyk a je velice těžké s tím přestat. Nebo někteří chlapci a dívky se dloubají v nose a matka je napomene: "Přestaň s tím!" Na dvě nebo tři minuty se jim to pak povede znovu. Je tak těžké vzdát se zlozvyků. Někteří lidé si zevnitř okusují pusu a je pro ně velice těžké se toho zbavit. Nebo další zlozvyk - kouření. Někteří lidé mají pořád cigaretu v ústech a, a to jsem viděl v Německu, někteří již mají ústa podle cigarety vytvarovaná. A nejen ústa, ale i žluté zuby. Když dokouří jednu, hned si zapalují druhou. To jsou zlozvyky a je velice vysilující se jich zbavit. Prabhupáda vysvětluje, že vědomí Krišny je náš původní dobrý návyk. Musíme se dopracovat k tomu, že zpívání se stane naším návykem. Není to něco umělého, jde o náš původní, přirozený zvyk. Když nevíte, co dělat, uchýlíte se k nějakému zvyku. Pustíte televizi. A to už je návyk, protože nevíte, co jiného byste dělali. Zpívání Hare Krišna se musí stát naším návykem. Máte-li teď nějaký volný čas a nevíte, co dělat, vezměte si spontánně pytlík s růžencem... Hare Krišna, Hare Krišna...

Všichni oddaní by měli žít společně, samozřejmě v únosné míře. V několika individuálních případech to není třeba možné, ale i přesto je třeba, abychom se velice úzce sdružovali. Máme se pravidelně scházet, zpívat Hare Krišna, přijímat společně prasádam, naslouchat společně o Krišnovi, pak jít domů a dělat svou práci. A toto sdružování musí být pravidelné. Tímto způsobem Šríla Prabhupáda pokračuje dále a dále a povzbuzuje oddané, aby se sdružovali. Můžete dokonce žít společně. To se dá také zařídit. Přítel a přítelkyně nebo mladí manželé a třetí osoba si mohou pronajmout společně jeden velký byt, v němž má každý svůj pokoj - a žijete společně. Pokračujete sice ve svých individuálních činnostech, ale žijete společně, máte společný ranní program, zpíváte svoje kola, na neděli si pozvete společně nějaké přátele. Snažte se zařídit takto, jinak je nebezpečí, že můžete v budoucnu ztratit svou chuť pro vědomí Krišny, když budete bojovat jenom sami. V podstatě jde přesně o tohle.