Co děláte pro ochranu krav vy?

Šivaráma Svámí

Krsi goraksya vanijya, Krsi znamená orání nebo zemědělství a goraksya ochranu krav. Toto jsou základy společnosti, to, z čeho lidé žijí. Všechny lidské bytosti se živí obilninami. Kšatriové tak mohou řídit lidi a dávat jim pokyny, bráhmanové vykonávat své jadžni. Ale když nebudou jíst, pak poskytování útočiště ani dávání pokynů nebude fungovat.

Jídlo je tedy nejpodstatnějším aspektem života a proto jsou vaišjové a jejich asistenti, šúdrové, natolik nepostradatelní, že si o nich ostatní kasty myslí, že jsou nejdůležitějšími lidmi, protože ve skutečnosti jsou to oni, kdo krmí druhé. Vaišjové si samozřejmě myslí, že nejdůležitější jsou bráhmanové, protože berou výsledek jejich práce a nabízejí ho zpět Pánu.

Šríla Prabhupáda řekl, že tento nejběžnější druh výměny zde existuje - ale týká se povinnost górakšji jen některých lidí? Jen nějakého velmi velmi úzkého okruhu lidí? Je povinností všech vaišjů, nebo se týká všech grihasthů, nebo všech oddaných?

Já tvrdím, že se týká všech. Jako je povinností každého zpívat Hare krišna, zalévat Tulasí déví, číst Bhágavatam. Podobně je součástí naší společné dharmy chránit krávy. Je to něco, co se zakořenilo v komunitách jako je například Bhaktivédanta Manor, kde musejí omezovat počet krav, které dostanou darem a velmi dobře dbát na potravu, kterou kravám nabízejí, protože ochranu krav do větší či menší míry považují za svou dharmu všichni oddaní.

Je to dharma každého: kráva je naší matkou, dává nám mléko, zatímco v celém zbytku světa jsou krávy poráženy, vražděny, zneužívány a využívány. Vaišnavové musejí brát ochranu krav jako svou povinnost. A jak tedy chráníte krávy vy? Znamená to, že máte mít v centru Singapuru na balkónu krávu? Nikoli. Takový druh ochrany krav je ve skutečnosti jejich zneužíváním. Nemůžete takto chovat svou vlastní krávu.

Krávy dávají mléko, jen když mají telata, což znamená, že musíte mít telata stále. Musíte mít tedy stádo a to je zaměstnání na plný úvazek. Jak tedy mají jednotlivci chránit krávy? Měli by být nějakým způsobem spojeni s ISKCONskými stády. Šríla Prabhupáda ochranu krav zavedl například v Novém Vrindávanu, Gíta Nagarí, nebo jako jsme to udělali zde v Maďarsku, v Novém Vradža-dhámu (a nebo také na farmě Krišnův dvůr v Čechách). Tato stáda nemají na starost jen lokální oddaní v těchto místech, jsou za ně zodpovědní oddaní a kongregace v celé příslušné zemi. Je jejich povinností mít podíl na ochraně krav, přispívat na jejich udržování, udělat pro krávy nějakou sévu, a když přijdou do chrámu, měli by kravám přinést nějakou bhógu a zjistit, od jejich opatrovníků, jaké věci jsou potřeba.

Ochrana krav je věcí každého, je povinností všech. Toto je popsáno jako varnášrama dharma. Jestliže člověk nepřispívá, či se přímo nepodílí na ochraně krav, pak by měl vědět, že zanedbává svou dharmu. Jinými slovy je adharmický.

Tohle je můj pohled na to, co v širším smyslu znamená varnášrama dharma. Varnášrama neznamená, že pouze filozofujeme o způsobu života. Představuje povinnosti varen a ášramů, povinnosti, které jsou společné pro všechny vaišnavy, všechny lidské bytosti. A jednou z nich je ochrana krav stejně tak, jako je společnou povinností zpívání Hare Krišna, jak bylo zmíněno dříve.

Podobně je tedy společnou povinností všech ochrana krav. Nepřipadne to vždy nutně na nás, a i když ano, je těžké oddané zaujmout. Daleko těžší, než získat oddané pro sankírtan, pro vaření v kuchyni nebo pro pozici chrámového prezidenta, je přesvědčit oddané, aby byli opatrovníky krav. Získat oddané pro práci s kravami, býky a voly, a učinit to jejich životním posláním, je pro oddané, kteří to dělají, velmi obtížné. "Já jsem vzdělaný člověk, mám tady tenhle diplom a vy po mně chcete, abych se staral o krávy? Vy chcete, abych dělal to, co dělá Bůh? Chcete, abych dělal to, čemu se věnují v duchovním světě?"

A ona to opravdu je činnost, které se věnují v duchovím světě. To je právě to, co se dělá tam, kam všichni jdeme - alespoň tam, kam chci jít já, jsou pouze gópové a gópí. Celá identita společnosti je založena na go, na kravách. Jsou tam dojičky krav a pasáčci. A když nechceme být dojičkami krav a pasáčky zde v tomto hmotném světě, jestliže je nám tato služba neznámá a nedokážeme si představit, jak bychom mohli svůj život věnovat kravám, kam potom jdeme? Pak byste se měli poohlédnout po něčem jiném, než je Vradža. Potom byste tedy měli jít raději do Dváraky nebo na Vaikunthu, kde krávy nejsou povinnou, nedílnou součástí života.

V duchovním světě, na Góloce Vrindávaně, totiž chodí Krišna každý den pečovat o krávy. A přesto je tak těžké získat oddané, aby se o krávy starali, aby chápali, že je to úctyhodná budoucnost a přilnuli k této službě. A opět, je to proto, že ochrana krav je něco, o čem mluvíme jako o tom, co je proti principu vraždění zvířat. Nevěříme v zabíjení krav, nevěříme v jedení jejich masa, krávy by měly být náležitě ochraňovány. Když však dojde na to, abychom krávy řádně chránili, jsme ochotní to dělat? Jsme skutečně ochotní věnovat svůj život péči o krávy? Nebo jsme ochotní podílet se na ochraně krav a podporovat ji?

Měli bychom se proto zeptat: "Co dělám pro ochranu mé matky? Co dělám pro podporu ochrany krav v mé oblasti? Je to má povinnost, zodpovědnost coby vaišnavy. Konám svou dharmickou povinnost?"