Hare Krišna mantra

Když Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda poprvé přicestoval do Ameriky uprostřed kulturního zmatku šedesátých let, rychle si zpíváním Hare Krišna mantry získal srdce a mysli hippies v New Yorku a květinových dětí v San Francisku. Během tří let odcestoval do Londýna a v roce 1971 byla Hare Krišna mantra nahrána na úspěšné gramofonové desce bývalými členy Beatles Johnem Lennonem a Georgem Harrisonem. Od té doby tuto mantru slyšely stovky miliónů lidí a Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, založená v New Yorku roku 1966, se rozšířila na šesti kontinentech. Jak mohl postarší indický svámí v neznámé, cizí zemi, bez peněz, podpory, přátel a následovníků, dosáhnout tak mimořádného úspěchu? Následující vyprávění obsahuje citáty očitých svědků a výňatky z Šríla Prabhupáda Lílámrity, autorizované biografie tohoto neobyčejného světce, kterou napsal jeden z jeho blízkých žáků, Jeho Svatost Satsvarúpa dása Gósvámí..

Svízelná cesta po moři z Kalkaty do Bostonu byla konečně u konce. Jediný pasažér na palubě nákladní lodi Džaladúty, sedmdesátiletý indický svatý muž, získal místo na lodi od majitelky společnosti Scindia Steamship zadarmo. Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda připlul do přístavu Commonwealth Pier 17. září 1965.

Po tisíce let byla krišna-bhakti, láska ke Krišnovi, známá pouze v Indii, avšak nyní Šríla Prabhupáda na pokyn svého duchovního mistra přišel probudit přirozené dřímající vědomí Krišny v obyvatelích Ameriky.

V den jeho příjezdu si na palubě Džaladúty zapsal do svého deníku následující slova:

"Zatímco jsou [Američané] pohlceni v materiálním způsobu života, domnívají se, že jsou velice šťastní a spokojení, a proto nemají smysl pro transcendentální poselství Vásudévy [Krišny]. … Já však vím, že díky Tvé bezpříčinné milosti je možné všechno, neboť Ty jsi ten nejobratnější mystik. … Jak zařídím, aby pochopili toto poselství o vědomí Krišny? … Ó, Pane, modlím se jen o Tvou milost, abych je dokázal přesvědčit o Tvém poselství. … Prosím o Tvé požehnání. … Nemám žádnou oddanost ani poznání, ale mám pevnou víru ve svaté jméno Krišny…"

Roku 1922 požádal Šrílu Prabhupádu jeho duchovní učitel, Jeho Božská Milost Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, aby na Západě šířil učení Pána Krišny, včetně Hare Krišna mantry a nyní, po celoživotní přípravě, byl Šríla Prabhupáda připraven začít.

Po přistání v Americe s jednou indickou rupií, což bylo asi osm dolarů, strávil první rok ve Spojených státech u jedné rodiny v Butleru, Pensylvánii; u učitele jógy na Manhattanu; a později si s pomocí přátel pronajal malý pokojík na horním Manhattanu.

V létě 1966 našel větší místo, které bylo vhodnější k propagování Hare Krišna mahá-mantry a starobylé vědy o vědomí Krišny. Toho léta se Prabhupáda seznámil s mladým mužem jménem Harvey Cohen, který mu nabídl starý podkrovní ateliérový byt v Bowery na dolním Manhattanu.

Za Šrílou Prabhupádou sem každé pondělí, středu a pátek chodila večer malá skupinka mladých bohémů zpívat Hare Krišna a naslouchat přednáškám z Bhagavad-gíty. Zrodila se Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, ačkoli zatím nebyla zaregistrovaná pod svým současným jménem.

Jen málo z hostů Šríly Prabhupády, k jejichž zájmům patřila hudba, drogy, makrobiotika, pacifismus a duchovní meditace, vědělo něco víc o tom, co a proč to vlastně zpívají. Jen se prostě připojili a líbilo se jim být v přítomnosti toho muže, kterému láskyplně říkali "svámidží". Tito hudebníci, umělci, básníci a intelektuálové, z nichž většina si vybrala život mimo hlavní společenský proud, cítili, že se prostřednictvím zpívání Hare Krišna zúčastňují něčeho mystického a jedinečného.

Šríla Prabhupáda vedl zpívání: Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare. Melodie byla vždy stejná - jednoduchá fráze s čtyřmi notami, první čtyři noty durové stupnice. Prabhupáda vedl kírtan s malými činelky, jež měly tři palce v průměru a které si s sebou přivezl z Indie. Cinkal na ně do rytmu raz-dva-tři, raz-dva-tři. Někteří z jeho stoupenců s ním tleskali a někteří se přidávali s vlastními malými činelky navlečenými na prstech. Další seděli v jógových pozicích s nataženýma rukama, zpívali a meditovali o této nové transcendentální vibraci. Hosté si někdy přinášeli i jiné nástroje, kytary, tambury (strunný indický hudební nástroj), flétny, tamburíny a nejrůznější druhy bubnů.

Po několika měsících opatřili Šrílovi Prabhupádovi někteří jeho následovníci lepší místo k bydlení a pro šíření zpívání svatého jména. Nové prostory na Second Avenue v Lower East Side, kde byla spousta hippies, zahrnovaly byt pro Šrílu Prabhupádu v patře a přízemní obchůdek, který se využil jako chrám. Během několika týdnů byl tento malý obchod o půdorysu 60x25 stop tři večery v týdnu napěchován mladými lidmi. Postupně návštěvníci přinášeli tapisérie a obrázky na stěny, koberce na podlahu a další vybavení pro přednášky Šríly Prabhupády a kírtany (společné zpívání) a obchůdek začal jako chrám i vypadat.

Prabhupádovy kírtany byly živé a poutavé, a mnoho hostů při nich spontánně vstávalo, tleskalo a tančilo. Šríla Prabhupáda vždy vedl kírtan ve stylu předzpívání-odezva a hrál na malý africký bubínek typu bongo, postupně zrychloval tempo zpívání, až asi za půl hodiny dosáhlo vrcholu a náhle skončilo. Při společném zpívání se Šrílou Prabupádou v této malé místnosti na Second Avenue se hosté cítili přeneseni do jiné dimenze, duchovní dimenze, ve které neexistovala úzkost a stres z každodenního života v New York City. Mnozí brzy pochopili, že zpívání Hare Krišna je intenzivní a účinná forma meditace, přímý prostředek spojení s něčím větším než oni sami, bez ohledu na jejich pojetí Absolutního.

Šríla Prabhupáda zasvětil své první žáky v září roku 1966, kdy asi tucet žáků složilo slib zpívat nejméně šestnáct kol denně na svých korálcích. To znamená přednášet šestnáctislovnou mantru 1728x každý den, což je meditace, která trvá jednu a půl až dvě hodiny.

Prabhupádova kongregace brzy začala tisknout a distribuovat pozvánky a letáky, takové jako tento:

Praktikujte transcendentální zvukovou vibraci Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare Toto zpívání vyčistí prach ze zrcadla mysli.

Jiný zval americkou mládež:

Zůstaň navždy nahoře! Už žádné propady

Praktikuj vědomí Krišny Rozšiřte své vědomí pomocí praktikování *TRANSCENDENTÁLNÍ ZVUKOVÉ VIBRACE* HARE KRIŠNA, HARE KRIŠNA, KRIŠNA KRIŠNA, HARE HARE HARE RÁMA, HARE RÁMA, RÁMA RÁMA, HARE HARE

Ráno vždy Šríla Prabhupáda vedl oddané při jednom kole džapy (zpívání na korálcích). Po zpívání s Prabhupádou oddaní dokončili svých šestnáct kol sami.

V této době se stal pravidelným návštěvníkem večerních kírtanových setkání v chrámu kousek od Tompkins Square Parku oslavovaný americký básník Allen Ginsberg, který doprovázel kírtan na své harmonium. V rozhovoru z roku 1980, který byl publikován v Prabhupádově biografii, vzpomíná na své zážitky:

Allen: "Ten nápad, že si Svámí Bhaktivédanta pro svou praxi vybral newyorskou Lower East Side, se mi hned zalíbil. … Byl jsem ohromen, když přišel se zpíváním, protože to vypadalo jako vzpruha přicházející z Indie. Koketoval jsem se zpíváním Hare Krišna, ale nikdy jsem přesně nepochopil proč se to zpívá, nebo co to znamená. … Říkal jsem si, že je úžasné, že tu nyní je on, aby Hare Krišna mantru vysvětlil, díky čemuž jsem si dal dohromady důvody pro své zpívání. Věděl jsem, co dělám, ale neměl jsem žádnou teologickou průpravu, která by zodpověděla další otázky, a teď tu byl někdo, kdo to udělal. Považoval jsem to tedy za něco absolutně báječného. … Když chtěl někdo znát odborné složitosti a nejvzdálenější dějiny, mohl jsem ho poslat za ním … on byl osobně, nesobecky přívětivý, ztělesňoval naprostou oddanost. A to bylo to, čím si mě získal … druh osobního půvabu plynoucího z odevzdání sama sebe. … Vždycky jsem s ním byl rád."

Vypadalo to, že se zpívání Hare Krišna šíří téměř magickým způsobem, a jak šel čas, počet lidí, které začalo přitahovat, geometricky narůstal. I v tomto nevhodném newyorském prostředí mantra jakoby žila svým vlastním životem. Ať už to byla její melodie, rytmus, zvuk slov, vzhled oddaných, nebo Prabhupádova pokora či vyrovnanost, téměř každý, kdo se tenkrát setkal se zpíváním Hare Krišna, reagoval příznivě.

V prosinci 1966 vysvětlil Šríla Prabhupáda na svém prvním nahraném albu, gramofonové desce, kterou představili dva z Beatles, John Lennon a George Harrison, že "zpívání Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare není hmotná zvuková vibrace, ale že pochází přímo z duchovního světa."

Prabhupádovy kírtany v Tompkins Square Parku byly duchovními happeningy, které jsou dnes legendární. Účastnily se jich stovky lidí ze všech společenských vrstev; někteří jako pozorovatelé, a jiní jako nadšení účastníci, kteří zpívali, tleskali, tančili a hráli na hudební nástroje. Irving Halpern, jeden z mnoha místních hudebníků, kteří přicházeli pravidelně, vzpomíná:

Irving: "Park rezonoval. Muzikanti těm mantrám naslouchali velmi pozorně. … Mluvil jsem o tom s několika z nich a shodli jsme se, že tenhle svámí musí mít v hlavě stovky a stovky melodií, které byly znovu oživeny ze skutečného poznání na opačné straně světa. Mnoho lidí tam přicházelo prostě proto, aby se naladili na tento hudební dar, transmisi dharmy. 'Hej,' říkali, 'poslechněte si tohohle zbožného mnicha.' Lidé byli přesvědčeni, že se budou dít nějaké neobvyklé pódiové věci, okázalé levitace, nebo cokoli jiného, co může lidi napadnout. Ale když jste slyšeli tu bezelstnost, s jakou ve skutečnosti hovořil, když jste to začali cítit - ať už vás to motivovalo opravdu přijmout celoživotní závazek a jít v životě touto cestou, nebo jste si to jen chtěli na místě nějak zařadit a vzdát tomu jistou náležitou úctu - změnilo vás to."

A to bylo také zajímavé, tyto různé způsoby, jakými se lidé dívali na kírtan. Někteří lidé se domnívali, že se jedná o předehru k něčemu dalšímu. Druzí mysleli, že je to hlavní bod programu. Jiným se líbila hudba. Další měli rádi ten poetický zvuk, který kírtan měl.

Po kírtanu Prabhupáda obvykle několik minut mluvil o vědomí Krišny a všechny zval do chrámu na nedělní odpolední "festival lásky" se zpíváním a hostinou, který se opakoval každý týden a brzy se stal tradicí, která pokračuje dodnes. Vydání New York Times z 9. října popisuje kírtan v Tompkins Square Parku v článku s následujícím titulkem: "SVÁMÍHO NÁSLEDOVNÍCI ZPÍVAJÍ V PARKU, ABY DOSÁHLI EXTÁZE".

"Včera odpoledne sedělo pod stromem v parku na Lower East Side padesát následovníků hinduistického svámího a dvě hodiny chvílemi tančilo, opakovalo šestnácti-slovnou mantru za doprovodu činelů, tamburín, paliček, bubnů, zvonků a harmonia. … Svámí A. Č. Bhaktivédanta říká, že opakování mantry je v tomto věku destrukce nejlepším způsobem dosažení seberealizace. … V zástupu asi stovky přihlížejících, kteří stáli kolem svámího a jeho zpívajících následovníků, se mnoho lidí kývalo nebo tleskalo do rytmu té hypnoticky rytmické hudby. 'Způsobuje to extatický stav,' říká básník Allen Ginsberg. … Pro mnohé ze svámího následovníků nahradila extáze ze zpívání mantry Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare LSD a další drogy."

Ve stejnou dobu otiskly newyorské avantgardní noviny The East Village Other titulní článek s celostránkovou fotografií Šríly Prabhupády stojícího a hovořícího k velké skupině lidí v parku. Úvodní titulek zněl "ZACHRAŇTE ZEMI PRÁVĚ TEĎ" a hned pod fotografií byla velkým písmem otištěna mahá-mantra: "HARE KRIŠNA, HARE KRIŠNA, KRIŠNA KRIŠNA, HARE HARE / HARE RÁMA, HARE RÁMA, RÁMA RÁMA, HARE HARE". Článek chválil zpívání a popisoval, jak byl Šríla Prabhupáda "úspěšný v přesvědčení toho nejnepřístupnějšího publika na světě - bohémů, uživatelů LSD, kuřáků marihuany a hippies, že zná cestu k Bohu."

Zastavte se, zpívejte a propadněte tomu. Toto nové heslo svatého muže, se vší úctou k Dr. Learymu, přišlo s takovým druhem "Rozšiřování vědomí", který je sladší než LSD, levnější než marihuana a policie vás za něj nemůže zavřít.

Novinový článek psal o tom, že návštěva chrámu na 26 Second Avenue může podat "živý, viditelný a hmatatelný důkaz", že Bůh je živ a zdráv. Citoval také jednoho z žáků Šríly Prabhupády:

"Když jsem chodil po ulici, začal jsem zpívat sám pro sebe, jak řekl svámí - Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare, a najednou začalo všechno vypadat tak pěkně, děti, staří muži a ženy … dokonce i slimáci vypadali krásně … a to nemluvím o stromech a květinách."

Když hovořil o tom, že je to lepší, než euforie z jakékoli drogy, uvedl:

"Z tohoto stavu nejsou žádné propady dolů. Tohle můžu dělat kdykoli a kdekoli. Je to stále s vámi."

Na počátku roku 1967 opustilo několik žáků Šríly Prabhupády New York a otevřelo chrám v srdci čtvrti Haight-Ashbury v San Franciscu, která byla domovem tisíců hippies a "květinových dětí" z celé země. Během krátké doby se chrám Šríly Prabhupády stal duchovním útočištěm problémových, hledajících a někdy i všeho schopných mladých lidí. Předávkování drogami bylo běžným jevem a ulicemi se toulaly stovky zmatených, omámených a rozčarovaných mladých Američanů.

Haridása, první prezident sanfranciského chrámu, vzpomíná, jaké to bylo:

Haridása: "Hippies potřebovali jakoukoli pomoc, které se jim mohlo dostat, a oni sami si to uvědomovali. A Rádha-Krišna chrám byl rozhodně druhem duchovního útočiště. Děti to vycítily. Byly na útěku, žily na ulicích, neměly kam jít, aby si odpočinuly a lidé je tam neuráželi.

Myslím, že to zachránilo spoustu životů; kdyby tu nebylo hnutí Hare Krišna, mohlo by být mnohem víc obětí. Bylo to jako otevřít chrám na bojišti. Došlo k tomu na tom nejobtížnějším místě, ale bylo to místo, kde to bylo nejvíce potřeba. Ačkoli se svámí s ničím takovým dříve nesetkal, použil zpívání se zázračnými výsledky. Zpívání bylo báječné. Fungovalo."

Michael Bowen, umělec a jedna z vůdčích postav na scéně v Haight-Ashbury, vzpomíná, že Šríla Prabhupáda měl "úžasnou schopnost dostat lidi z područí drog, zvlášť ze speedu, heroinu, LSD - ze všeho."

Oddaní v chrámu každý den vařili a zdarma podávali více než dvěma stům mladých lidí luxusní vegetariánské jídlo o mnoha chodech, které bylo obětováno Krišnovi. Aby to bylo možné uskutečnit, mnoho místních obchodníků pomáhalo této věci svými dary. Na tyto rané dny v San Franciscu vzpomíná jeden oddaný:

Haršaraní: "Lidé, kteří byli úplně ztracení nebo potřebovali povzbuzení … typ lidí, kteří se zatoulali nebo připotáceli do chrámu. Někteří z nich zůstali a stali se z nich oddaní, a jiní jen přijali prasádam [duchovní jídlo] a odešli. Doktoři si jen z lékařského hlediska nevěděli rady, co dělat s lidmi na LSD. Policie a všechny neplacené kliniky v oblasti si nedokázaly s velkým náporem lidí, kteří byli na LSD, poradit. Policie chápala svámidžího [Šrílu Prabhupádu] jako jistou pomoc."

Během oběda oddaní pouštěli newyorskou nahrávku Šríly Prabhupády, na které zpívá Hare Krišna mantru. Duchovní zvuk posiloval spirituální atmosféru chrámu a pomáhal uvolnit napětí a frustraci jeho mladých hostů.

V neděli 29. ledna 1967 došlo v éře hippies v San Franciscu k důležité duchovní události a Šríla Prabhupáda, který byl připraven jít kamkoli, aby šířil vědomí Krišny, byl u toho. Všechny kapely sanfranciské nové vlny - Grateful Dead, Moby Grape, Janis Joplin a Big Brother and the Holding Company, Jefferson Airplane, Quicksilver Messenger Service - souhlasily, že vystoupí se Šrílou Prabhupádou na akci Avalon Ballroom's Mantra-Rock Dance, jehož výtěžek získá místní chrám hnutí Hare Krišna.

Halu naplnily tisíce hippies očekávajících vzrušující večer. Vstupné řádně zaplatil i propagátor LSD Timothy Leary a vkročil do sálu následován Augustem Owsleym Stanleym II., známým díky svému vlastnímu typu LSD.

Asi v 10:00 večer dorazil za hlučného aplausu Šríla Prabhupáda s malým doprovodem oddaných, a dav, který na tento okamžik čekal týdny, je radostně vítal. Šríla Prabhupáda přijal čestné místo na pódiu a byl představen Allenem Ginsbergem, který vyložil své vlastní realizace o Hare Krišna mahá-mantře a také to, jak se rozšířila z malého obchůdku v New Yorku do San Francisca. Známý básník řekl zástupu, že zpívání Hare Krišna mantry časně ráno v chrámu Rádha-Krišna bylo důležitou službou těm, kdo "zahučeli do LSD", protože toto zpívání "stabilizovalo jejich vědomí při návratu".

Zpívání začalo pomalu, ale rytmicky, a kousek po kousku se šířilo sálem a dostávalo každého. Hippies vstávali, drželi se za ruce a začali tančit, zatímco na okolní stěny sálu byly promítány veliké obrázky Krišny v perfektní synchronizaci s rytmem mantry. Za chvíli Šríla Prabhupáda vstal a začal tančit s rukama nad hlavou, dav byl naprosto pohlcen zpíváním, tancem a hraním na malé hudební nástroje, které si lidé pro tuto příležitost přinesli.

Ginsberg později vzpomínal: "Zpívali jsme Hare Krišna celý večer. Bylo to absolutné úžasné - veřejná záležitost. Byl to vrchol duchovního nadšení na Height-Ashbury."

Jak se tempo zvyšovalo, zpívání a tanec byly víc a více intenzivní, povzbuzované plným pódiem nejpřednějších rockových hudebníků, kteří byli okouzleni mahá-mantrou stejně jako amatérští muzikanti při kírtanech v Tompkins Square parku jen o několik týdnů dříve. Zpívání nabíralo na intenzitě; zdálo se, že bude pulzovat a mohutnět bez omezení. Když to vypadalo, že už to dál zajít nemůže, zpívání skončilo. Šríla Prabhupáda do mikrofonu nabídl modlitby k svému duchovnímu učiteli a skončil tím, že třikrát řekl: "Všechna sláva přítomným oddaným!" Haight-Ashbury a okolí bzučelo mluvením o akci Mantra-Rock Dance ještě týdny poté.

Během několika měsíců po Mantra-Rock Dance začali oddaní v San Franciscu, New Yorku a Montrealu chodit do ulic s mridangami (hliněné bubny) a kartály (ruční činelky), aby zpívali mahá-mantru každý den. V průběhu pouhých několika let byly otevřeny chrámy po celé Severní Americe i v Evropě, a lidé všude poslouchali zpívání Hare Krišna.

31. května 1969, když dosahovalo vrcholu protestní hnutí proti válce ve Vietnamu, se šest oddaných připojilo k Johnu Lennonovi a Yoko Ono v jejich montrealském hotelovém pokoji, aby hráli na hudební nástroje a zpívali na slavné nahrávce Johna a Yoko "Give Peace a Chance". Touto písní, ve které je mantra obsažena a hitovým singlem "The Hare Krishna Mantra", který vydal v září stejného roku Beatle George Harrison s oddanými v hlavní roli, bylo zpívání mantry představeno miliónům lidí. Také muzikálový hit Hair, který se dlouhodobě hrál na Broadwayi, obsahuje hojné sborové zpívání Hare Krišna mantry.

Na nyní již historické masové protiválečné demonstraci ve Washingtonu, D.C. 15. listopadu 1969 zpívali oddaní z celých Spojených států Hare Krišna mantru během celého dne a rozdávali "Recept na mír", malý leták založený na učení Šríly Prabhupády, které vychází z védských posvátných písem. "Recept na mír", jenž navrhoval duchovní řešení válečného problému, byl hromadně rozdáván po mnoho měsíců a ovlivnil tisíce životů.

Od roku 1970, kdy se píseň George Harrisona "My Sweet Lord" - se svým nádherným textem, v němž se opakuje Hare Krišna, Hare Ráma - stala mezinárodním hitem číslo jedna, se oddaní v dhotí a sárí zpívající mahá-mantru s hudebními nástroji stali téměř v každém hlavním městě na celém světě důvěrně známým výjevem. Díky hluboké lásce Šríly Prabhupády ke Krišnovi a jeho duchovnímu mistrovi, jeho ohromujícímu odhodlání a opravdovému soucitu se "Hare Krišna" stalo slovním spojením, které zdomácnělo všude.

Více si můžete přečíst v knize "Prabhupáda - život čistého oddaného" od Satsvarúpy dáse Gosvámího.


Překlad z angličtiny: bh. Ondřej Hládek